Ledviny jsou párovým orgánem a mají celou řadu funkcí, mezi které patří udržování stálého prostředí v těle, tvorba moči, vylučování toxických látek a odpadních produktů společně s močí ven z těla aj. Chronické onemocnění ledvin se často objevuje u starších jedinců. V prvotních fázích bývá mnohdy nenápadné a projevuje se až po delší době. Prvním příznakem, který může naznačovat problém s ledvinami, je zvýšený příjem vody. Proto je vždy dobré mít přehled o tom, jaké množství tekutin náš parťák vypije za den. V pozdějších fázích dochází u postižených jedinců ke ztrátě hmotnosti, která bývá často doprovázena nechutenstvím, zvracením, nezájmem o okolní podněty. Tedy pokud se Vám cokoli nezdá, je vždy vhodné navštívit veterinárního lékaře a nechat provést kompletní vyšetření. V případě, že veterinární lékař diagnostikuje chronické selhání ledvin, je důležité dbát jeho pokynů. Úprava jídelníčku bývá velmi často součástí léčby. Pro správnou terapii tohoto onemocnění je totiž nezbytné zastavit ztrátu hmotnosti a případně se snažit jedince navrátit do optimální kondice.
V rámci výživy je klíčové zaměřit se na obsah bílkovin a fosforu v krmivu + předkládat receptury, které jsou sestavené z vysoce stravitelných surovin a obsahují dostatečné množství energie.
Snížený příjem bílkovin sice nemá většinou přímý vliv na progresi chronického selhávání ledvin (nebavíme-li se o uremii). Ale obsah bílkovin (zejména pokud je krmivo postavené na vysokém % živočišných surovin/ masa), jde ruku v ruce s vyšším obsahem fosforu v krmivu. A právě přísun fosforu hraje klíčovou roli v případě chronického selhávání ledvin. Je vědecky prokázáno, že snížený příjem fosforu napomáhá zpomalit proces selhání ledvin. Někdy k redukci fosforu nestačí pouze změna krmiva, ale je potřeba nasadit i odpovídající medikaci (absorbenty fosforu). Toto vše je schopen určit veterinární lékař na základě pravidelných kontrol a hodnocení krevního obrazu. Většinou (nestanoví-li veterinář jinak) bývají kontroly co ¼ roku.
Vrátíme-li se k obsahu bílkovin v krmivu, tak jejich množství může být snížené, ale zárověň nesmí být nízké. Jejich adekvátní přísun totiž zajistí, aby nebyl organismus bílkovinami přetěžován, ale zároveň aby nedocházelo k odbourávání svalové tkáně. Vedle množství je ideální kontrolovat i zdroj bílkovin a volit co nejkvalitnější a nejstravitelnější. Někdy může být vhodnou variantou i náhrada části živočišných bílkovin bílkovinami rostlinnými (např. pšeničným lepkem). Rostlinné bílkoviny totiž mnohdy obsahují menší množství fosforu.
V neposlední řadě je nezbytné hlídat energetickou hodnotu krmiva a volit krmivo s vyšší energetickou hodnotou. Důvodem této volby je to, že chronické onemocnění ledvin je často doprovázeno nechutenstvím. Tím pádem je potřeba do psa/ kočky dostat co největší množství energie v co nejmenší porci krmiva. Mimo všechny zmiňované faktory je ještě vhodné, aby krmivo mělo snížený obsah sodíku a naopak zvýšený obsah omega-3 mastných kyselin, antioxidantů a vitaminů skupiny B.
Při chronickém onemocnění ledvin se často objevují poruchy metabolismu tekutin (nadměrná žízeň a nadměrné močení). Právě z toho důvodu adekvátní zavodnění zlepšuje prognózu a zdravotní stav zvířete. Určitě je nezbytné zajistit neomezený přístup k čerstvé a pitné vodě, případně i podpořit její příjem. Vodu lze ochutit např. kapkou vody z tuňáka (neosoleného), kapkou oleje aj. Pro kočky, někdy i pro psy, jsou motivující různé fontánky, či změna typu misky (lze zkoušet różne materiály = keramická, skleněná, plastová). Stejně tak může pomoci podávání vlhkého krmiva (veterinární dieta v konzervě, kapsičce). Tato krmiva obsahují nejen větší množství vlhkosti, ale bývají i chuťově atraktivnější. Nicméně právě zde je potřebné kontrolovat a zajistit dostatečný přísun kalorií = energetická hodnota konzervy je totiž nižší, než u granulí, a proto je potřeba, aby jí daný jedinec přijal větší množství.
Na závěr je vhodné zmínit, že ledvinové diety v porovnání s klasickými krmivy bývají často méně chutné. Proto (pokud je to možné), je ideální udělat přechod na nové krmivo co nejdříve, a to v době, kdy ještě jedinec netrpí nechutenstvím. Samotný přechod by měl být ideálně pozvolný. Někdy je potřeba na něj více času, např. i 2 – 3 týdny. Klíčové pro přijetí, je měnit krmivo ve chvíli, kdy se zvíře cítí dobře (nedělat změny v době nevolnosti či během pobytu na veterinární klinice). V takových případech hrozí zvýšené riziko vzniku averze vůči danému krmivu. Pro předcházení averze na krmivo, je též nezbytné podávat veškeré léky mimo krmivo. V případě, že pes/ kočka konkrétní veterinární dietu odmítá, je možné (po domluvě s veterinárním lékařem) vyzkoušet krmivo od jiného výrobce (renálních diet je na trhu naštestí více) a najít takové, které bude sedět i chutnat.
O autorce
Ing. Adéla Palacká
Již od dětství snila o tom, že bude pomáhat zvířatům, po dostudování gymnázia nastoupila na ČZU v Praze, kde r. 2014 úspěšně zakončila magisterské studium (obor výživa a dietetika zvířat). V roce 2015 – 2022 působila na pozici výživového specialisty pro psy a kočky ve firmě Dibaq a.s. Během praxe si rozšířila vzdělání o výživu psů, výživu koček a klinickou výživu pod Academy of Natural Health Sciences Training center v New Yearsey. A nyní se snaží si své sny plnit, jako nezávislý výživový poradce pro psy a kočky. Více o autorce...
